Torre Saracena nechala postavit Apoštolská komora v roce 1673 jako jednu ze šesti strážních věží na romagnolském pobřeží, chránících obyvatele před nájezdy barbarských pirátů. Věž mohla pojmout posádku pěti vojáků a jednoho velitele a dodnes je jedinou z původních šesti, která si zachovala autentický charakter — tři klenuté podlaží propojené vnitřním točitým schodištěm. Podobné strážní věže tehdy lemovaly celé jaderské pobřeží od Benátek až po jih Itálie, protože nájezdy pirátů z Osmanské říše byly reálnou hrozbou pro pobřežní vesnice ještě dlouho po středověku.

Dnes věž slouží úplně jinému účelu, než pro který vznikla — v jejích horních patrech sídlí Museo delle Conchiglie, muzeum lastur s rozsáhlou malakologickou sbírkou mušlí, krunýřů a mořských organismů z celého světa, od Indického oceánu až po perlorodky. Návštěva je oblíbená hlavně u rodin s dětmi díky kombinaci historie a přírodovědy na jednom místě.

Italský spisovatel Alfredo Panzini (1863–1939) trávil v Bellarii dlouhá léta a našel si tu dům, který se stal jeho letním útočištěm i místem, kde napsal řadu svých děl. Vila zvaná Casa Rossa, pojmenovaná podle své purpurově červené fasády připomínající tradiční italské cestářské domky, vznikla podle plánů z let 1905 až 1906. Panzini v ní hostil přátele a inspiraci čerpal přímo z pohledu na moře, které bylo tehdy vidět z hlavního vchodu domu — dnes už výhled zakrývá novější zástavba, ale hlavní vchod zůstal orientovaný stejným směrem jako před sto lety.

Dům byl veřejnosti otevřen jako muzeum až v roce 2007, s dochovaným dobovým nábytkem — vanou, psacím stolem i postelí, na které spisovatel skutečně spával. Bellaria-Igea Marina se jako samostatná obec osamostatnila od Rimini teprve v roce 1956, což z ní dělá jednu z nejmladších obcí v celé Itálii, a Panziniho odkaz dodnes patří k tomu, na co je město nejvíc hrdé — po spisovateli je pojmenovaná i místní knihovna, založená v roce 1959, spravující dodnes i archiv jeho rukopisů a osobních dokumentů.

Pláž se táhne podél celého města a nese ocenění Modrá vlajka za čistotu vody a péči o prostředí. Písek je jemný a moře díky přirozenému sklonu dna zůstává mělké i desítky metrů od břehu, což oceňují hlavně rodiny s malými dětmi. Vedle placených úseků se soukromým servisem najdete i volně přístupné veřejné pláže bez poplatku za lehátko, rozmístěné pravidelně po celé délce pobřeží.

Jižní část pláže u Igea Marina, v okolí plážových zařízení označených čísly 73 až 80, navazuje přímo na Parco del Gelso — oblíbené místo mezi milovníky sportu, kde se dá po plavání pokračovat běháním nebo cvičením ve stínu vzrostlých stromů. Promenáda podél celého pobřeží je osvětlená i večer, takže se dá využít i na procházku po západu slunce, kdy vedro polevuje a atmosféra na korzu ožívá.