Scilla leží na kalábrijském pobřeží Messinské úžiny, přímo naproti Sicílii, a patří k místům, kde se antický mýtus, historie i současný život rybářské vesnice prolínají snad víc než kdekoli jinde v Itálii. Podle starověké báje tu sídlila mořská obluda Scylla, dnes tu ale najdete malebnou čtvrť Chianalea s domy postavenými přímo do moře, hrad Castello Ruffo tyčící se nad útesem a dlouhou pláž pod ním.
Mýtus o mořské obludě Scylle
Podle řecké mytologie, kterou proslavila hlavně Homérova Odyssea, byla Scylla původně krásná mořská nymfa. Poté, co odmítla lásku mořského boha Glauka, ji žárlivá kouzelnice Kirké proměnila v děsivou obludu s šesti hlavami a dvanácti nohama, žijící v jeskyni na skále u úžiny mezi Kalábrií a Sicílií. Na protější straně, na sicilském pobřeží, číhala další příšera, Charybda, obrovský vír pohlcující a vyvrhující moře třikrát denně.
Ve dvanáctém zpěvu Odysseje musí Odysseus rozhodnout, kterou stranu úžiny zvolit. Na radu kouzelnice Kirké se raději vydá blíž ke Scylle, protože ztráta několika námořníků je menší riziko než ztráta celé lodi v Charybdině víru. Obluda mu skutečně unese a pozře šest jeho nejlepších veslařů, loď ale úžinu přežije. Právě tahle epizoda dala jméno dnešní Scille, jejíž skalnatý mys je tradičně ztotožňován s doupětem bájné příšery.
Celé pobřeží kolem Scilly se souhrnně nazývá Costa Viola, tedy Fialové pobřeží, podle výrazných fialových odstínů, kterých moře i okolní útesy nabývají za západu slunce. Scilla samotná se dělí na tři čtvrti, Chianalea, Marina Grande a výše položenou San Giorgio, odkud vedou schodiště a uličky dolů k moři i k hradu.
Příběh Scylly se v antické literatuře objevuje opakovaně: kromě Homérovy Odyssey ho zpracoval i římský básník Ovidius ve svých Proměnách a Vergilius v Aeneidě, kde hrdina Aeneas na radu věštkyně obeplouvá celou Sicílii, jen aby se nemusel vystavit riziku průjezdu mezi oběma příšerami. Díky tomu patří mýtus o Scylle a Charybdě k málu antickým bájím, které mají dodnes konkrétní, geograficky ověřitelné místo, jež si lze navštívit osobně.
Chianalea – kalábrijské Benátky
Pod hradním útesem se rozkládá čtvrť Chianalea, přezdívaná díky svému charakteru jižní Benátky. Domy tu stojí doslova na skalách omývaných mořem, s základy sahajícími až do vody, a úzké uličky mezi nimi připomínají spíš vodní kanály než klasické ulice. Jméno čtvrti pravděpodobně pochází z výrazu Piano della Galea, tedy plošina galéry, odkazujícího na rybářské lodě, které tu kdysi kotvily přímo pod domy.
Rybáři si dodnes uvazují své čluny téměř pod okny svých domů, v malém přístavišti zvaném Scaro Allaggio. Ve čtvrti stojí za pozornost i tři historické kašny, mezi nimi Fontana Ruffo ze 16. století se znakem rodu Ruffo a třemi symboly mušlí odkazujícími na účast rodiny na křížových výpravách, dále barokní Fontana dei Tre Canali z roku 1610. Nedaleko se nachází i Palazzo Scategna, honosný palác ze 16. století, dnes přeměněný na hotel s pokoji přímo nad hladinou moře.
Na rozdíl od turisticky upravených čtvrtí jiných italských letovisek si Chianalea zachovala autentickou atmosféru rybářské vesnice: na fasádách domů schnou rybářské sítě, z oken visí prádlo a u dveří sedí místní obyvatelé stejně jako jejich předci po celá staletí. Uličky často končí přímo schůdky vedoucími do moře, takže si obyvatelé i dnes mohou skočit z domovních dveří rovnou na koupání.
Castello Ruffo di Scilla
Nad Chianaleou se na skalnatém výběžku tyčí Castello Ruffo, jehož historie sahá až k počátkům 5. století před naším letopočtem, kdy tu první opevnění nechal vybudovat Anaxilás, vládce Rhégia, jako obranu proti pirátským nájezdům. Stavba prošla v následujících staletích řadou přestaveb, byzantských i normanských, než ji v roce 1523 koupil hrabě Paolo Ruffo a proměnil původně čistě vojenskou pevnost v honosné šlechtické sídlo.
Součástí dnešního hradního komplexu je i stále funkční maják provozovaný italským válečným námořnictvem. Z hradních teras se otevírá jeden z nejpůsobivějších výhledů na celém kalábrijském pobřeží, zahrnující Messinskou úžinu, sicilské pobřeží a za jasného počasí i Liparské ostrovy na obzoru.
Mezi antickým opevněním a dnešní šlechtickou rezidencí prošel hrad i obdobím, kdy sloužil jako opevněný klášter, než ho v šestnáctém století definitivně přeměnili na světské panské sídlo. Dnes část prostor hostí výstavy a kulturní akce, takže se dá interiér hradu navštívit i mimo pouhou vyhlídku z teras.
Pláž pod hradem
Přímo pod hradním promontoriem se rozprostírá Marina Grande, hlavní pláž Scilly zvaná také Spiaggia delle Sirene, tedy Pláž sirén, podle další starověké legendy spojené s tímto pobřežím. Pláž je dlouhá zhruba osm set metrů, tvořená pískem smíchaným s drobnými oblázky, a nabízí jak placená plážová zařízení, tak volně přístupné úseky. Na jednom místě mezi Marina Grande a hradním útesem je písek natolik specifický, že při chůzi vydává jemný, pískavý zvuk, díky kterému místo místní přezdívají zpívající pláž.
Kousek od Marina Grande leží Punta Pacì, skalnatý výběžek oblíbený mezi šnorchlisty a potápěči díky čirému moři a bohatému mořskému životu. Dostupný je hlavně po moři nebo z ubytování postavených přímo na útesu nad ním. Z pláže je navíc dobře vidět celá siluetu hradu i protější sicilské pobřeží, což z večerního posezení na Marina Grande dělá jeden z nejfotogeničtějších zážitků celé Costa Viola.
Živá tradice lovu mečounů
Scilla není jen místem spojeným s antickým mýtem, ale i s živou rybářskou tradicí lovu mečounů, která se v Messinské úžině dochovala prakticky beze změny už od starověku. Historik Polybios popisoval už ve druhém století před naším letopočtem, jak rybáři z útesů Scilly vyhlíželi mečouny a signalizovali jejich polohu posádkám malých člunů. Dnešní verze lovu probíhá z charakteristických plavidel zvaných feluky, vybavených vysokým stožárem s vyhlídkovou plošinou a dlouhou lávkou vybíhající k přídi, po které se harpunář blíží k rybě na dosah.
Lov mečounů probíhá tradičně od května do srpna a dodnes se řídí zvyky předávanými po generacích, včetně rituálního vyřezání kříže na tvář uloveného mečouna jako symbolu vděčnosti moři. Čerstvý mečoun je zároveň hlavní gastronomickou specialitou celé Costa Viola, ve Scille se nejčastěji servíruje jako involtini, tenké plátky masa plněné a stočené do závitků.
Praktické tipy pro návštěvu
Scilla leží na hlavní železniční trati mezi Reggio di Calabria a zbytkem Kalábrie, vlaková stanice je jen kousek od pláže Marina Grande i od centra města. Autem je Scilla dostupná po dálnici A2, výjezd Scilla vede přímo k pobřeží.
| Doprava | Poznámka |
|---|---|
| Vlak | Stanice Scilla přímo u pláže Marina Grande, trať Reggio di Calabria–Villa San Giovanni a dál na sever. |
| Auto | Dálnice A2, výjezd Scilla, dál po pobřežní silnici. |
| Letiště | Reggio Calabria, asi 25 minut jízdy autem. |
| Loď | Trajekty a hydrofoily z Messiny přes úžinu do Villa San Giovanni, odtud krátce autem nebo vlakem. |
Kdo chce projít celou Chianaleou, měl by počítat s tím, že jde o úzké dlážděné uličky nevhodné pro auta, procházka od jednoho konce čtvrti na druhý ale zabere jen pár desítek minut. Hlavní sezóna trvá od května do září, kdy jsou v provozu i plážová zařízení na Marina Grande a probíhá i tradiční lov mečounů, mimo sezónu ale zůstává Chianalea i hrad přístupné a nabízejí klidnější variantu prohlídky bez letního davu. Nejlepší čas na fotografování hradu i čtvrti Chianalea je podvečer, kdy pobřeží Costa Viola nabývá typického fialového nádechu, po kterém dostalo jméno.
Další tipy na pláže a letoviska podél italského pobřeží najdete na italskeplaze.cz.
